Naši furianti – rozbor díla (2)

 

Kniha: Naši furianti

Autor: Ladislav Stroupežnický

Přidal(a): Kajuskaaa, Daniel Semotan

 

Ladislav Stroupežnický (1850-1892)

• Byl český prozaik, dramatik a dramaturg Národního divadla.
• Stroupežnický neměl žádné literární vzdělání. Absolvoval pouze dvě třídy reálky v Písku a poté musel pomáhat na rodinném statku. Tam se zakrátko při práci postřelil a následkem toho měl natrvalo zohavený obličej (pokusil o sebevraždu střelnou ránou do obličeje).
• Brzy po nehodě se přestěhoval do Prahy, kde se začal se více věnovat literární tvorbě, přispíval do několika časopisů.
• Nejprve se snažil prosadit jako humorista (skrz humoresky), ale později začal pracovat v Národním divadle.
• Od roku 1883 do své smrti v roce 1892 působil jako dramaturg Národního divadla.

 

Literární směr:

Ladislava Stroupežnického zařazujeme do období realismu. Přímo v díle Naši furianti pozorujeme typické znaky realistických děl jako je např. typizace postav, autor nám podává přesný obraz skutečnosti, celý děj se odehrává v současnosti. Pozoruji zde i prvky kritického realismu, protože celý děj popisuje spory a upozorňuje na negativní vlastnosti a náturu venkovanů.

 

Rozbor: Naši furianti

Základní charakteristika:

• Drama s podtitulem „obraz života v české vesnici o 4 dějstvích “ bývá považováno za první realistické české drama.
• Divadelní hra poprvé uvedená v Národním divadle 3. května 1887.

 

Téma, myšlenka a motivy:

• Samotný podtitul dramatu Naši furianti od Ladislava Stroupežnického „obraz života v české vesnici o čtyřech dějstvích“ hovoří sám za sebe.
• Téma: Hlavním tématem je, co možno nejpřesnější vyobrazení života na české vesnici v druhé polovině 19. století.
• Hlavní myšlenka: Nejedná se o žádnou idealizaci venkovského života, cílem je ukázat čtenářům realitu. Zobrazuje složité majetkové a povahové rozvrstvení postav z vesnického prostředí.
• Motivy: Klíčovým motivem je furianství jako typický rys člověka, který můžeme pozorovat hned u několika postav. Výraz furiant označuje někoho, kdo dává příliš najevo svoje sebevědomí a nadřazenost nad ostatními, ať už například kvůli svému majetku či zásluhám. Jde tedy o nelíbivou obecnou lidskou vlastnost – typ umíněného a zpupného člověka se sklonem k přeceňování sebe sama. Důležitý je tu i motiv lásky, protože celým dějem prostupuje příběh o lásce dvou mladých lidí, který nakonec končí svatbou.

 

Kompozice:

• Jelikož se jedná o drama, nenajdeme tu kapitoly, nýbrž 4 jednání s několika výstupy.
• Velkou většinu času se jedná o dialogy, u kterých najdeme i scénické poznámky.
• Děj knihy se odvíjí chronologicky a nepřeskakujeme v čase.

 

Vypravěč / lyrický subjekt:

• Vypravěč se tu přímo nevyskytuje, je nahrazen scénickými poznámkami.

 

Jazyk:

• Dílo je tvořeno hovorovým jazykem, postavy využívají jihočeského nářečí (např. pantáta, nekoštovalo), a proto je někdy složitější textu plně porozumět. Většinou se ale jedná pouze o ojedinělá slova a nečiní to tak velký problém.
• Protože čteme dialogy jednotlivých postav, nenajdeme tu žádnou spisovnou češtinu, naopak mnoho nespisovné češtiny, která by se jinak v obyčejné knize tolik neobjevovala.
• Dialogy jsou plné nadsázky, satiry a nemilosrdného humoru.
• Veršová výstavba: Není, nejedná se o lyriku.

 

Místo a doba děje:

• Obec Honice na Písecku (Jižní Čechy)
• Rok 1869

 

Hlavní postavy:

• Ve hře vystupuje celkem přes 30 postav. Hlavní roli zde hrají tři rodiny.
• Rodina Dubských
  • Filip Dubský – starosta a sedlák obce, sice spravedlivý a moudrý, ale dosti tvrdohlavý
  • Václav – miluje Verunku, nakonec se rozhodne jít na vojnu po nesouhlasu rodičů se sňatkem
• Rodina Buškových
  • Jakub Bušek – namyšlený, má za každou cenu pravdu, sedlák a především pytlák
  • Verunka – hodná a milá dívka, opětuje lásku k Václavovi
• Rodina Fialova
  • František Fiala – nepoctivý krejčí, podvodem se chtěl dostat s pomocí jeho dcery Kristýny na místo ponocného, vypočítavý
• Valentin Bláha – vysloužilý voják, uchází se o místo ponocného, poctivý, vtipný, tvrdohlavý
• Josef Habršperk – švec, moudrý, prozíravý, přítel Bláhy

 

Děj:

Děj se odehrává v jihočeské vesnici Honice. Tamní obecní zastupitelé mají rozhodnout, zda dostane volné místo ponocného Bláha nebo krejčí Fiala. Bláha je podporovaný starostou Dubským a Fiala je podporovaný radním Buškem. Je rozhodnuto poté, když je nalezen anonymní dopis v němž se vyhrožuje požárem, bude-li zvolen Bláha. Bláhův přítel Habršperk  najde viníka, je to Fialova dcera Kristýna. Dubský s Buškem řeší kromě pracovních zájmů i záležitosti rodinné. Dubského syn se chce oženit s Buškovou dcerou. Ani jeden nechce sňatek svých dětí připustit. Všechno to ale nakonec dobře dopadne. Místo ponocného dostane poctivý Bláha a svatba syna Dubského a dcery Buška se následně odehraje.

 

Kritika a reakce na dílo:

• Hra neměla úspěch u diváku ani kritiky, která jí vyčítala příliš drsné zachycení povahy vesničanů (nedostatečnou idealizací venkovského života) a po šesti opakováních byla hra stažena z repertoáru. Ze známých herců při prvním uvedení hry hrál dědečka Dubských Jindřich Mošna.
• Lidé si ale postupem času zvykli a hra se v různých podobách hraje dodnes.

 

Úryvek:

BUŠEK: To ne! Ten punč platím já!

DUBSKÝ: O ne, Jakube, ten punč platím já!

BUŠKOVÁ: Starej, nepovol!

BUŠEK: A já povídám, že ten punč platím já!

DUBSKÁ: Filipe, nepovol !

DUBSKÝ : Já ho  platím, rozumíš ! To by bylo pěkný, aby se řeklo, že  mám v obci dva grunty a že jsem o smlouvách neplatil punč !

BUŠEK: A poslouchej, Filipe, ty snad říct, když já mám jen jeden grunt, že nemůžu ten punč zaplatit? A vidíš, teď teprve nepovolím, a kdyby mělo na to prasknout deset strychů pšeničných polí !

DUBSKÝ : No, no Jakube, tohle já nechtěl říct – já tě dokonce nechtěl urazit ! Hrom mě zab, že ne ! Ale platit budu já, už proto, že jsem starostou obce, rozumíš ! A to víš, já jdu na čest ! – Marku, přineste deset flašek punče !