Kniha: O smutných očích Hany Karadžičové
Autor: Ivan Olbracht
Přidal(a): ciara
Gabriela Ostárková
Místo a čas:
Děj se odehrává po1.světové válce v malé zaostalé podkarpatské vesnici s názvem Polana, která v té době patřila pod Českoslovenko. Polana je tzv. golet, tj. osamocená židovská vesnice. Později se děj přesouvá do mor. Ostravy.
Tématický plán:
Hlavním tématem jsou životy lidí v chudém kraji a jejich silná (ortodoxní) víra a tradice. Dalším z témat je silná láska, kterou nic nezlomí. Vedlejším tématem je rozdíl mezi životem lidí v Polaně a v Ostravě. Uk.: „Ostrava! Košice byly hezčí. Tady ani sníh pořádně nenapadl, byl černý a rozmazával se v bláto. Ale byly zde nové domy, elektrické světlo, nádherné výkladní skříně, a to vše bylo velmi krásné.“
„Vodí Hanele do biografu. Také jednou do divadla. A po biografu a po divadle do kavárny, kde hraje hudba, kde je všechno zlaté a kde je mnoho světel. Hanele ještě v biografu nebyla. A divadlo nikdy neviděla. A koncert neslyšela. A do osvětlené kavárny se jednou v Košicích dívala jen zvenčí. Ojoj, jak je Polana daleko!“
(Ukázka dokazuje, jak moc je Ostrava jiná, kolik je tam věcí, co v Polaně nelze najít.)
Postavy:
Rodina Šafarů je silně věřící židovská rodina žijící v Polaně. Kdysi bývala jednou z nejbohatších rodin, později však kvůli mnoha úskalím přišla o veškeré úspory. Kromě níže jmenovaných postav k rodině patří také Hanelina matka a sestry Etelka a Bálinka, které jsou již provdané.
Hlavní postavou knihy je Hana Karadžičová (Hanele Šafarová), která je mladá citlivá dívka popisována jako velmi krásná. V Polaně ji lidé říkají Hanele. Má ráda své rodiče a je vychována v silné židovské víře, jejíž zákony nejprve ctí a respektuje, proto se chová v Ostravě poněkud nesměle. Je velice skromná, protože je naučena žít v chudších podmínkách, trápí ji však, že kvůli věnu, které nemá, si ji nikdo nevezme. Šlojme o ni má sice zájem a Hana ho má zprvu také ráda, ale pak ji začne připadat jeho přítomnost otravná. Je otevřená novým věcem: chodí např. na přednášky o sionismu a utváří si vlastní názory, přidává se do hnutí Chaluka. Touží po úniku z nudné Polany a poznání jiného života, proto odjíždí do Ostravy, kde ji začnou říkat Hana. Když pozná Iva a jeho myšlení, stává se nejistou ve svých názorech. Uk.:„Divné je to na světě, lidé blázní – myslí si Hanele. Pán Bůh zakazuje jezdit do Palestiny, Pán Bůh přikazuje jezdit do Palestiny, není žádný Pán Bůh, není žádná Palestina, země se točí a u pražského mostu se najdou poklady srdce. Jak je to vlastně? Snad tak, že u nich v Polaně Pán Bůh jest a tady na západě ne?“(Ukázka dokazuje Haninu nejistotu a nechápavost života v Ostravě.)
Pro lásku je schopna obětovat vše: rozhodne se obětovat i to, že již nikdy neuvidí svou rodinu ani svou rodnou vesnici Polanu za cenu, že se stane Ivovou manželkou. Když ji však rodiče zcela zavrhnou a uspořádají Haně pohřeb je velice nešťastná a smutek se navždy zobrazuje v Haniných očích.
Dědeček Hanele Abram Šafar byl velice ctižádostivý a dobrý obchodník (půjčoval peníze za úroky). Ale udělal chybu, půjčil peníze Heršovi Fuxovi a ten si postavil konkurenční krčmu (Abram tedy započal velký spor rodiny Šafarových s Fuxovými.) Abram důvěřoval jen sám sobě (I když už byl starý, nechtěl nechat hospodářství svému synovi.) Byl také velmi troufalý: např. když pomočil důstojníka, potupil ho, jak nejvíce mohl.
Josef Šafar je otec Hanele. Je to ortodoxně věřící žid. Není příliš schopný obchodník (Zavinil bídu rodiny, když byl zadržen za obchodování s tabákem a když neuposlechl dědečkových rad a nevyměnil žádné peníze za české.) Pokračuje ve sporu s Fuxovými. Je slabší povahy než jeho otec. Je zásaditý ve své víře. Když pozná Iva, má ho velice rád a je šťasten, že nechce věno, ale jakmile zjistí, že není žid, snaží se ho přemluvit k návratu k víře, ten však nesouhlasí a Josef Iva začne nenávidět.
Ostatní (postavy nepatřící k rodině Šafarů):
Ivo Karadžič se původně jmenoval Izák Kohn, ale poté co upustil od židovské víry, se přejmenoval. Rozhodl se své víry vzdát, protože nevěří v boha a nelíbí se mu ortodoxní názory židů, protože si nenechají nic vysvětlit a nadřazují se nad ostatní lidi. Je velmi milý, charismatický a štědrý (kupuje Haně mnoho věcí, nic za ně nechce a nevadí mu, že nemá žádné věno). Když přijede do Polany, nevěří svým očím, protože nebyl zvyklý na tamější poměry. Nečeká, že fakt, že není žid, způsobí tak nehorázné pozdvižení. Je utvrzený ve svých názorech. I přesto, že si je vědom, že kdyby řekl, že je žid, vše se zjednoduší, tak si hrdě stojí za svým. Uk.: (vztahuje se jak k Ivovi, tak k Josefovi Šafarovi) „ „Pravil jste, že jsem nikdy nepřestal býti židem,“ řekl. „Co to tedy znamená: vraťte se k Izraeli!?“ „Také formálně, můj pane,“ a vztahoval k jeho tváři dlaně, jako by ho chtěl prosit a hladit zároveň. „Pak bude vše dobré…och, och…pak bude vše dobré, krásné… krásné, dobré… krásné, dobré“ Ivo Karadžič byl dojat. Ale svraštil obočí. „Byl jsem připraven na tuto výzvu, pane Šafare, a bál jsem se jí. Pro Hanele učiním vše. Toto jediné nemohu.““
(Ukázka zobrazuje silnou víru Abrama Šafara a jeho slabou povahu – neváhá Iva poníženě prosit. Také ukazuje hrdost Iva, který za žádnou cenu nechce ustoupit od svých přesvědčeních.)
Šlojme Kac je zamilován do Hanele. Jeho rodina je neoblíbená, což mu znepříjemňuje život. Jeho láska je tak velká, že přenechá své místo do Ostravy Hanele a je pak velice zklamán, že si ho Hanele odmítá vzít. Snižuje se až k fanatickým prosbám a nepřestává psát Hanele do Ostravy dopisy
Lejb Abrahamovič je okouzlen názory sionismu. Pořádá přednášky, a ačkoli je lidem pro smích, nenechává se odradit a pokračuje a začíná mít vliv.
obyvatelé Polany jsou všichni ortodoxně židovsky založení. Jejich víra je v mnoha věcech omezuje a ovlivňuje.. Není např. možné, aby si žid vzal nevěřícího. Upuštění od židovské víry je pro ně horší nežli smrt. Nenechají si vyložit ničí jiný názor a odmítají ostatní lidi poslouchat. Věří „bludům“ (např. že Země se netočí atd.) Cítí se povýšeni nad ostatními lidmi, protože věří, že jsou božím vyvoleným národem. Uk.:„Nezapomeň nikdy, že jsi dcerou Izraele. A setkáš-li se s goji, a byť byli sebemocnější a bohatší a třeba i s knížaty, vzdej jim poctu, která jim náleží, vzdej jim i větší, než jim náleží, ale nezapomeň, že jsi více než oni. Že jsi Židovka. Že jsi dítě královské. Že neznáš pána kromě svého Hospodina.“
(Ukázka zobrazuje mentalitu polanských obyvatel a jejich silnou víru a nadřazenost nad ostatními.)
Všichni Fuxovi jsou největší nepřátelé Šafarových. Do rodiny patřil Herš Fux, který byl vypočítavý a převezl Abrama. Jeho syn Salamon Fux pokračoval ve sporu s Josefem Šafarem, byl také silně proti sionismu. Rodina Fuxových se okatě vychloubá svým majetkem a má škodolibou radost z bídy rodiny Šafarů.
Kompoziční stránka: Jedná se o tragicky laděnou povídku delšího rozsahu, která už není dále členěna do kapitol V celém díle je užita er-forma. Vypravěč místy komentuje děj a odhaluje myšlenky postav. Jsou zde také užity vnitřní monology postav. Děj je psán retrospektivně. (Na začátku se dozvídáme o smutných očích Hany Karadžičové, pak je popsána historie Polany a rodiny Šafarových, a až na konci zjišťujeme, proč jsou oči Hany smutné.) V povídce je víc uplatněna dějová stránka před lyrickou. Popisné pasáže střídají četné dialogy. Je zde také využit kontrast (rozdíl mezi životem v Polaně a v Ostravě). V povídce se objevují židovská přísloví a pověsti – Uk.: „Židovstvo jest řetěz! Otřeste jediným jeho článkem a otřese se celý! Přidejte čárku nebo puntík a zničili jste vše!“
Jazyková stránka:. Je zde využit spisovný až knižní jazyk. Jsou využity knižní i archaické výrazy a tvary např. „vyskakovaly s postelí“, „jest dosti, živ jest“, „o tom arci nevěděl pranic,“ atd. Často se zde také objevují přechodníky a mnoho vět zvolacích např. „Pane Bože, jak to divně to zní! Jak gojsky to zní!“, „Jaké ukrutenství tohle rozhodování!“ V díle se objevují židovské výrazy např. „trejfe“, „goj“ (člověk, který není žid). Řeč přímá se od řeči vypravěče nijak výrazně neliší.
Myšlenka: Silná víra lidi ovlivňuje natolik, že jsou schopni udělat věci, které ostatní lidé chápou, jako špatné.
Dílo spadá pod společensko kritický proud, jehož znaky můžeme vidět např. při srovnání života lidí v Polaně a v Ostravě (poukazuje na nerovnost mezi lidmi) a zčásti pod
|
kniha Golet v údolí, r. vydání 1947, nakladatelství Svoboda |
psychologický proud (postavy jsou podrobněji rozebrané).