Kniha: Plukovník Chabert
Autor: Honoré de Balzac
Přidal(a): Jan Gondek
Honoré de Balzac (1779 Tours-1850 Paříž)
Život:
- Francouzský představitel realismu a romantismu, novinář a jeden z největších spisovatelů 19. století.
- Balzac je průkopníkem kritického realismu a tvůrcem nesmírně rozsáhlého díla. Po celý svůj život tvořil s nesmírnou pílí a měl obrovskou vůli. Byl geniálním spisovatelem, avšak v podnikání se mu nedařilo. Všechny podniky, do nichž se pustil, zkrachovaly a jeho dům neustále obléhali věřitelé. Svá nejlepší díla však napsal právě v období finanční krize. V roce 1832 tak vydal právě román Plukovník Chabert.
- Pocházel z měšťanské rodiny, ve škole však příliš nevynikal – stěží dokončil gymnázium. Přesto se pokusil o studium práv. Studium dokončil a na krátkou dobu se stal notářem. Tato profese ho však nenaplňovala, takže se pak, i přes nevůli rodičů, vydal na dráhu profesionálního spisovatele. Je označován za „dělníka literatury“, pro svou píli. Pracoval primárně v noci a někdy až 16 hodin.
- Balzac je autorem rozsáhlého cyklu, který nazval Lidská komedie (La Comédie humaine). Te měl být tvořena 137 prózami, rozdělenými do Studií mravů, Studií filozofických a Studií analytických, dále do podskupin podle oblasti a povolání. Kostru tohoto ambiciózního cyklu však tvoří zejména 3 romány: Otec Goriot (1835), Ztracené iluze (1837, 1839, 1843) a Lesk a bída kurtizán (do 1847).
- Příznačné je, že motivy a postavy přecházejí z jednoho díla do jiných, nebývá dodržena dějová posloupnost a vedlejší postavy se nám ukazují i z jiných úhlů pohledu. Balzac tak chtěl vytvořit systematický obraz společnosti, zachytit ji \“v pohybu\“. Používal při tom důkladné popisy, jejichž detaily měly svůj základ v autorově pozorovací schopnosti – v souvislosti s tím se u něj mluví o tzv. druhém zraku. Svým postupem položil základy kritického realismu.
- Důležitou roli v Balzacově životě hrály ženy, především pak paní de Berny, starší o více než 20 let. Později se chtěl oženit s ovdovělou šlechtičnou Hanskou, s níž ho spojovala i touha po vstupu do vysoké společnosti, sňatku s ní se však dočkal, až když bylo jasné, že brzy zemře.
Literárně-historický kontext
Obecně kulturní a politický kontext
Literární období
- Realismus je odvozen od slova reálný (realis) = skutečný, od 2. po. 19. stol. Snaží se zachytit skutečnou podstatu věcí, opravdovost, pravdivost v celé její složitosti, hledat vzájemné vztahy, příčiny, důsledky nějakého jevu → nejčastějším žánrem román. Typický je realistický hrdina: typický hrdina, vyvíjí se jeho myšlenky a názory. Vliv na realismus měl filozofický směr pozitivismus (spojen s A. Comtem, zobrazuje fakta, skutečné je to, co lze dokázat smysly) a materialismus (dialektický, sledoval vývoj společnosti jako tříd, přednost má hmota před duchovnem).
- Kritický realismus je literární směr, který převládal zejména ve druhé polovině 19. století. Staví do centra pozornosti člověka v jeho konkrétní podobě a souvislostech, zobrazuje plnou skutečnost sociálních konflikzů. Je spojovaný s marxistickou literární vědou, primárně sovětskou. V Sovětském svazu se rozšířil po roce 1934, když byly oficiálně stanoveny teze socialistického realismu, jehož předchůdcem měl kritický realismus.
Literární kontext
Soudobí autoři
- Gustav Flaubert (1821-1880)
- Paní Bovaryová – hlavní hrdinka Ema Bovaryová -> literární typ, žena utíkající od skutečnosti k iluzím = bovarismus
- Citová výchova – podtitul Historie mladého muže, osudy romantika
- Emile Zola (1840-1902)
- cyklus 20 románů Les Rougon-Macquart – 32 hlavních, 1000 vedlejších postav
- romány z cyklu: Břicho Paříže, Zabiják, Nana
- Fjodor Michajlovič Dostojevskij (1821-1881)
- v roce 1849 zatčen a odsouzen na smrt za protivládní aktivity
- těsně před popravou trest změněn – 4 roky na galejích v Omsku na Sibiři, kde trpěl epileptickými záchvaty → citlivější k utrpení, zaměření na duševní pochody
- světově uznávaný prozaik, tvůrce moderního románu
- ovlivnil rozvoj psychologického románu a prózu tzv. proudu vědomí (V. Woolfová, J. Joyce)
- Zločin a test – stěžejní dílo celosvětové realistické literatury. Zamiluje se do prostitutky Soni, svěřuje se jí – je odsouzen k nuceným pracím na Sibiři.
- Lev Nikolajevič Tolstoj (1828-1910)
- zřejmě nejslavnější ruský spisovatel, zároveň filozof
- jako dobrovolník na Kavkaz, účastnil se krymské války, po návratu vyučoval děti vojáků
- na konci života se přestěhoval do Moskvy kvůli vzdělání svých dětí
- Vojna a mír – čtyřdílná románová historická epopej
- Rusko v první třetině 19. stol., dějiny = souhrn detailů, které nelze postihnout
- více než 250 postav (některé skutečné), založeno na skutečných událostech
- Anna Kareninová – osudy desítek postav + vývoj ruské společnosti
- psychologická analýza hlavní hrdinky a obraz Ruska se všemi protiklady
- vdaná Anna navázala vztah s důstojníkem Vronským, vztah k manželovi a synovi řeší sebevraždou – skokem pod vlak
- Charles Dickens (1812-1870)
- Ostrá kritika společenských jevů, citová hloubka, láskyplný humor
- Oliver Twist – román se sociálním podtextem, osiřelý chlapec vyrůstá v chudobinci, žije špatně. Utíká do Londýna a stává se členem zločinecké party a brzy je zadržen. Dostává se zpět do zločinecké party. Poměrně složitý děj.
Podobná díla
- Vojna a mír – čtyřdílná románová historická epopej (Lev Nikolajeič Tolstoj)
- Rusko v první třetině 19. stol., dějiny = souhrn detailů, které nelze postihnout
- více než 250 postav (některé skutečné), založeno na skutečných událostech
Rozbor díla: Plukovník Chabert
Literární druh a žánr:
- Druh: Epika
- Žánr: Novela (středně dlouhý epický žánr)
Literární směr:
- Pozdní druhá vlna poválečné literatury
Téma a motivy:
- téma: těžký život válečných veteránů v běžné společnosti
- motiv: válka, nevděčnost, zrada, aristokracie, veteránství, sociální nerovnosti, lůza, ztráta identity
Kompozice:
- Chronologický postup času
- Rozdělení na kapitoly, začátek děje je plný vsuvek
Stylistická charakteristika textu:
- Vypravěč: první/třetí osoba, v ději/mimo něj
- Typy promluv: Dialog, vnitřní monolog
- Jazyk: Autor používá spisovný jazyk, místy hovorový – podle prostředí a charakteru postav. V popisných částech románu o právní praxi je v textu vysoký podíl přídavných jmen, právní žargon a někdy složitější souvětí.
- Tropy a figury: Metafory, přirovnání
Prostor a čas:
- Děj se odehrává za vlády Ludvíka XVIII, tedy v druhé polovině osmnáctého století.
Postavy:
- Plukovník Chabert (hlavní hrdina)
- neznámá mladá žena (stará se o Chaberta po bitvě)
- Devrill (právní zástupce Chaberta)
- hraběnka Ferraudová (Chabertova bývalá manželka)
- Delbecque (právní zástupce paní Ferraudové)
Děj (obsah) díla
Chabert byl vojákem ve službách Francie za napoleonských válek. Měl zemřít v bitvě u Jílového a je tedy již několik let považován za mrtvého. Život mu ale zachránil jeho kůň, protože kulka mířená na plukovníka zabila právě toto nebohé zvíře. Chabert byl ale těžce raněn a pohřben do masového hrobu spolu s ostatními vojáky. Z hrobu se však prohrabal zpátky na zem, kde ho našla mladá žena, která se o něj starala a pak ho poslala do nemocnice. Po dlouhém a těžkém léčení a ztrátě paměti se Chabert opět dovídá vše o své minulosti. Jeho žena se mezitím znovu provdala a zdědila všechny Chabertovi peníze. Chabert se vrací do města, kde navštíví právního zástupce pana Dervilla a požádá ho o výpomoc při navrácení jeho peněz od bývalé manželky. Derville mu ihned uvěří jeho totožnost a pomůže mu. Následně je plukovník pozván na venkovské sídlo své bývalé manželky v Groslay. Již od počátku této cesty se hraběnka pokouší svého bývalého manžela okouzlit. To se jí postupně daří a plukovník se začne uvolňovat. Poté se v něm snaží vyvolat soucit kvůli jejím dětem a přimět ho, aby podepsal zlověstnou listinu, která by prohlašovala, že je podvodníkem a pouze se za pana Chaberta vydává. To v něm znovu vyvolá nedůvěru, i ta však po chvíli opadne. Plukovník se následně dozvídá, že si s ním hraběnka celou dobu jen hrála a společně s jejím právním zástupcem Delbecquem ho plánovala uvěznit v charentonské psychiatrické léčebně. To má na hlavního hrdinu zdrcující efekt. Vzdává se snah o návrat svého jména a odchází neznámo kam.