Žalář nejtemnější – rozbor díla

Kniha: Žalář nejtemnější

Autor: Ivan Olbracht

Přidal(a): Simone+

Ivan Olbracht (1882–1952)

Literárně-historický kontext

Česká literatura mezi válkami

• Po vzniku Československé republiky v roce 1918 se otevřela široká škála literárních směrů. Próza se rozvíjela v různých autorských podobách, od demokratických a levicových až po pravicové. Tvorba odrážela různé směry a postoje tehdejší společnosti.
• Expresionismus: Tento směr se zaměřoval na psychické stavy jedince, jako jsou úzkost, strach a bolest z civilizace, války a moderní doby. V Německu a severských zemích byl expresionismus silně zastoupen. Významní autoři tohoto směru z Československa zahrnují Richarda Weinera („Škleb“) a Ladislava Klímu („Svět jako vědomí a nic“, „Jsem absolutní vůle“, „Utrpení knížete Sternenhocha“).
• Demokratický proud: Tato skupina spisovatelů aktivně přispívala k utváření demokratického prostředí v republice. Patřili sem bratři Čapkové, Vančura, Eduard Bass, Karel Poláček a Ferdinand Peroutka. Jejich díla reflektovala dobové události a společenské problémy.
• Legionářská literatura: Autoři této doby reagovali na první světovou válku a projevovali soucit s českými legionáři. Rudolf Medek („Plukovník Švec“), Josef Kopta („Hlídač č. 47“) a František Kopta („Cyklus železný vlk“, „Periferie“) patřili k významným představitelům tohoto směru.
• Psychologická próza: Autoři se zaměřovali na psychiku jedince v netradičních životních situacích nebo na jedince s psychickými problémy. Jaroslav Havlíček („Neviditelný“, „Petrolejové lampy“), Egon Hostovský („Žhář“) a Ivan Olbracht („Žalář nejtemnější“) patřili k významným autorům tohoto směru.
• Levicová literatura: Autoři kritizovali společenský systém a upozorňovali na sociální rozdíly. Ivan Olbracht („Anna Proletářka“, „Nikola Šuhaj loupežník“, „Golet v údolí“) a Marie Majerová („Robinsonka“, „Siréna“) byli významnými představiteli tohoto směru.
• Imaginativní próza: Vladislav Vančura („Rozmarné léto“, „Markéta Lazarová“, „Konec starých časů“) se vymykal tradičním literárním formám a experimentoval s jazykem.
• Katolická próza: Tento směr reflektoval dlouhodobý spor mezi Masarykem (husitská tradice) a Josefem Pekařem (baroko). Autoři jako Jaroslav Durych („Bloudění“, „Requiem“, „Sedmikráska“) a Jakub Deml („Zapomenuté světlo“, „Šlépěje“) se zabývali katolickými tématy.

Rozbor: Žalář nejtemnější (1916)

• Literární druh: epika
• Literární žánr: psychologický román
• Literární forma: próza o člověku neschopném opravdové lásky
• Literární směr: česká meziválečná próza (1. polovina 20. století)

Téma, myšlenka, námět a motivy

• Téma: Vztahy komisaře po oslepnutí s jeho ženou
• Námět: popis života vězňů ve vězení
• Myšlenka: ukázka důsledků výrazných životních změn (např. ve vztahu), reflektuje lidské emoce.
  • Na konci knihy si čtenář může sám domyslet, zda manželka svého muže podváděla, nebo to byl jen výplod komisařovi paranoidní žárlivosti.
• Motivy: Slepota, žárlivost a nedůvěra, životní změna, láska

Kompozice

• Chronologický děj

Jazyk a styl

• Spisovný jazyk
• Častá přímá řeč a myšlenkové dialogy (Karel Mach)
• Vnitřní monology, snaha autora vcítit se do osoby
• Vliv Freudovy psychoanalýzy, soustřeďuje se na vykreslení duševního života a to především u osob s psychickými problémy, psychikou v životních mezních situacích (představy, halucinace)
• Repetice slov („Vojáci“, „hubičky“ a „domů“)
• Eufemismus (Posílají vojáci od pekařů hubičky)
• Metafora (A myšlenky se stávají horšími)

Vypravěč

•  ich-forma (první osoba)

Hlavní postavy

• Karel Mach – spravedlivý, přísný, žárlivý, nedůvěřuje, podezřívá
• Jarmila – dobrosrdečná, mezi lidmi oblíbená, miluje svého manžela, ale lže mu
• student Král – pomáhá komisaři, hodný člověk

Časoprostor

• doba: první polovina 20. století
• prostředí: malé město/venkov -> po oslepnutí Praha (část Vinohrady)

Obsah (děj) díla

Karel Mach je komisařem na malém městě. Je to člověk spravedlivý a pro svůj vyvinutý cit pro spravedlnost až přísný a krutý. Zato jeho žena Jarmila je dobrosrdečná a ve městě oblíbená. Komisař oslepne (o zrak ho připravila střepinka čediče, která mu vlétla do oka). Machovi jsou zámožní, odstěhují se z malého města na Vinohrady. Ale slepotou započnou muka pro oba manžely. Mach je na svou ženu velmi žárlivý a stále ji má v podezření. Pro drobné, nepatrné lži, které u ní odhalil, ztratil v ní důvěru. Tak se stává jejich vzájemný život nesnesitelný. Mach jednou sám odejde z domu s dopisem, který Jarmila dostala z venkova. Mach si ho dá náhodným chodcem přečíst, pozná, že některé věty jsou určené výhradně pro Jarmilu a jsou podtrhány, aby mohla plynně číst. Mezi manžely to došlo tak daleko, že Jarmila musí každý dopis předčítat svému muži, aby ji nepodezíral. Tím více je teď Mach utvrzen ve své nedůvěře. Jednou v noci se Machovi zdá, že někdo vešel do salonu, a když tam po chvíli vešla i jeho žena, způsobí hroznou scénu, celý den honí domnělého soka po pokoji, který uzavřel na zámek a pokoj úplně zpustoší. Nervově zhroucenou Jarmilu odveze bratr domů. Mach je tak osvobozen vlastně od lásky a stane se pak novým člověkem. Žalářem nejtemnějším mu nebyla slepota, ani žárlivost, nýbrž láska. Je-li člověk v jejím zajetí, je uvězněn jako v žaláři nejtemnějším. Společnou prací se svým sekretářem (je to onen chodec, který mu přečetl dopis) na zakoupeném statku se stane pak vynikajícím národohospodářem.

Inspirace dílem

• Stejnojmenný film (1969), režie: Miloslav Zachata

Aktuálnost díla

• Vztahy a žárlivost jsou a vždy budou aktuální