Kniha: Židle
Autor: Eugéne Ionesco
Přidal(a): David Hampl
Eugéne Ionesco
- Narodil se 26. listopadu 1909 v rumunské Slatině, zemřel 28. března 1994 v Paříži.
- Francouzský spisovatel rumunského původu, významný představitel absurdního dramatu.
- Jeho otec byl Rumun, matka Francouzka, když mu byly čtyři roky, přestěhovala se rodina z Rumunska do Paříže.
- Po rozvodu rodičů se v polovině dvacátých let musel vrátit zpět k otci do Rumunska, později tak vystudoval univerzitu v Bukurešti.
- Do Francie se vrátil až v průběhu druhé světové války a již zde zůstal.
- Ve svých hrách se snaží vyjádřit určitou životní prázdnotu, stereotyp a problém komunikace mezi lidmi.
Díla
- Plešatá zpěvačka – divadelní hra, která byla inspirována učebnicí angličtiny a jejími nepřirozenými větami a stupidními rozhovory. Ve hře se setkáváme se dvěma manželskými páry, které spolu během návštěvy konverzují naprosto banálním a zbytečným způsobem, jejich sdělení často nedávají smysl, ani na sebe nenavazují
- Nosorožec – další absurdní hra tentokrát o městečku, ve kterém se lidé proměňují v nosorožce. Hra je metaforou na totalitní společnost.
- Židle – další slavná hra s metaforickým symbolickým významem.
Světová literatura 2. poloviny 20. století, absurdní drama
- Absurdní drama, se kterým se setkáváme zejména v padesátých ve Francii, popírá původní podstatu dramatu neboli dialog. V absurdním dramatu se setkáváme s tak zvaným antidialogem, kdy postavy se navzájem neposlouchají, každá si vede „svou řeč“ a vznikají rozhovory „o ničem“. Jazyk ztrácí svou sdělovací funkci, lidé mluví nesmysly, fráze. Zbytečné rozhovory zároveň tvoří kulisu, kdy absurdita je podle autorů životním pocitem současného člověka, jehož život postrádá smysl, všude vládne pocit odcizení a osamění.
Spisovatelé
- Samuel Beckett – dramatik, který je považovaný za tvůrce absurdního dramatu. Jeho nejznámější hrou je Čekání na Godota. Hra se odehrává na cestě se stromem a kamenem, zde se setkávají dva tuláci Estragon a Vladimír, kteří čekají na Godota. Nevědí, kdo to je, kdy přijde, ale domnívají se, že jeho příchodem se jejich život změní. Slovo Godot v sobě evokuje anglické slovo God neboli Bůh.
- Václav Havel – zastával názor, že komunistický systém natolik změnil přirozené lidské hodnoty a vztahy, že absurdní drama se stalo zrcadlem tohoto absurdního režimu neboli že absurdita se stala realitou. K jeho nejslavnějším hrám patří Zahradní slavnost, Vernisáž či Audience.
Rozbor díla: Židle
Tragikomické absurdní drama, jehož podstatou jsou, jak již říká název – židle. Ty jsou symbolem prázdnoty a pomíjivosti života, umocněné sebevraždou obou hlavních postav. Dalším poselstvím hry, které souvisí s postavou řečníka, je sdělení, že pravda a opravdové poznání je druhým lidem nesdělitelné.
V této absurdní hře jsou také velmi patrné prvky a myšlenky související s existenciálním filozofickým směrem. Hlavní postavy, Stařeček a Stařenka, ve skutečnosti promarnily celý svůj život a nakonec promarnily i svou poslední příležitost. Hra je tak často vnímána také jako obraz nenaplněného života a zmařených snů obecně. Sám Eugéne Ionesco často za téma hry, které se židlemi, na kterých nikdo nesedí, snažil vyjádřit, označoval nicotu, prázdnotu, nepřítomnost.
Postavy
- Stařeček a Stařenka – stará manželská dvojice žijící v majáku na opuštěném ostrově. Chtějí dobrovolně ukončit svůj život. Před tím pozvou rozmanité významné osobnosti, které ale zůstávají neviditelné a reprezentují je jen prázdné židle. V projevu, který chce Stařeček pronést, chce zodpovědět na základní otázky, které se vztahují k problematice lidské existence. Oba dva v závěru hry navzájem od sebe odloučení židlemi, spáchají sebevraždu skokem z okna.
- Řečník – postava, která na scénu přichází až v závěru díla a která má divákům jako by přetlumočit Stařečkovo poslání, bohužel je hluchoněmý
Obsah díla
Děj hry se odehrává na pustém ostrově, jehož jedinými obyvateli jsou pouze dva staří manželé, kteří žijí v majáku a chtějí se dobrovolně rozloučit se svým životem. Stařeček hodlá před smrtí sdělit lidstvu jakési významné poselství, a tak manželé „pozvou“ na toto „představení“ nejrůznější významné osobnosti. Tito neviditelní hosté postupně přicházejí a usedají na přichystané židle, které ale ve skutečnosti zůstávají prázdné. Stařeček zjišťuje, že není schopen své poselství dostatečně přesně zformulovat, a tak si najme řečníka, který ho má ostatním profesionálně přetlumočit. Oba manželé jsou postupně rozděleni a vytlačeni narůstajícím počtem prázdných židlí a neviditelných hostů. Nakonec každý sám spáchá sebevraždu skokem z okna do moře. Řečník, který dorazí až v samotném závěru hry, se tak stává třetí reálnou postavou na jevišti. Je ale hluchoněmý, a tak vydává jen neartikulované zvuky, kterým není možné rozumět.